...stíny se plazí po duši, když hudba vniká do uší...a pak ji zbarví dočerna, hudba je bolestně nádherná...

připomnění...

11. března 2011 v 23:10 | ...flying bomb... |  ...život tak, jak jde...
kdysi dávno jsem se z toho všeho uměla vypsat...
teď už jen hledám vypínač svého mozku...
kdysi dávno jsem věřila, že to všechno jednou přejde...
teď se snažím naučit s tím žít...
kdysi dávno jsem uměla být šťastná...
teď už se jen směju, abych procvičila mimický svaly...
kdysi dávno jsem měla motivaci...
teď už jen spim, učim se a?
 

svět podle garpa...

23. ledna 2011 v 22:01 | ...flying bomb... |  ...literární koutek...
Irvingův Svět podle Garpa všemi tak doporučovaný mě sice neoslnil, ale ani bych ho úplně nezavrhovala...
Něco ve mně zanechal, ale ještě pořád nevím, jestli se mi líbil, nebo nelíbil...
Bylo tam toho na mě nějak moc, ale Irving to sám vlastně uznává a ospravedlňuje - dobře, přesvědčivě a nenapadnutelně...

  • V životě je taky všeho moc. Život sám je efektní mládeži nepřístupný televizní seriál.

hruškadóttir...

23. ledna 2011 v 21:55 | ...flying bomb... |  ...literární koutek...
islandská novela, kterou jsem rozhodně nečetla naposled... získala si mě tak rychle, jako začala a skončila...

  • Na otázku, jak se mám, odpovídám vážně nerada. Především proto, že bych to sama ráda věděla, ale jen málokdy v tom mám jasno. A když náhodou ano, tak to tím spíš nemám potřebu někomu sdělovat. Nicméně v Modrém korábu jsem po této otázce sama sebe překvapila poměrně obsáhlou ucelenou odpovědí, která byla sice jen drobkem pravdy z okoralé housky mých pocitů, tužeb a nálad, nicméně jsem ho udrolila upřímně, spontánně, a dokonce snad i ráda. "Všeho se kolem mě děje nějak moc. Potřebovala bych tři další životy na vyhodnocování toho, co vidím a slyším. Toho, co mě napadá, a já vůbec nevím proč. Toho, co mě nenapadá, ani když se snažím, co můžu. Přijdu si nějak strašně zahlcená, a přitom nedělám všeho všudy nic. Potřebovala bych defragmentovat…"