...stíny se plazí po duši, když hudba vniká do uší...a pak ji zbarví dočerna, hudba je bolestně nádherná...

bez dechu...

15. února 2010 v 17:40 | ...flying bomb... |  ...myšlenkový odpad...
Na hromadě roztrhaných piškotů primabalerín...
mezi sny skrápěnými potoky slz a kapek krve...
dozvuky obětí drásajících duši...

cesta bez začátku i konce, nohy bez chodidel, křídla bez peří...

tisíce obrazů roztříštěných na střepy, co se hlava snaží poskládat a pochopit...
motá se do neexistujícího rytmu a tepe bolestí...

zmatek utápěný ve sklenkách alkoholu...
pro odpoutání se, pro potěšení, pro opětné připoutání?
kdož ví, snad jen ten blázen, co denně roztáčí mě v kole...

bez ladu a skladu ve víru /NE/všedních dní...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mimbral | Web | 16. února 2010 v 21:36 | Reagovat

Díkybohu za ty cesty bez začátků a bez konců.
Ve víru NEvšedních dní? To je ale přesto, jak je to nemilé, vlastně milé.
Dobrou noc.

2 Téé | Web | 20. února 2010 v 23:58 | Reagovat

To slunce v každém z nás na všechnu tu šeď vyzraje, doopravdy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.