...stíny se plazí po duši, když hudba vniká do uší...a pak ji zbarví dočerna, hudba je bolestně nádherná...

lidská komedie...

11. července 2010 v 19:38 | ...flying bomb... |  ...literární koutek...
"Skoro všechno, co člověk ve světě najde, je špatné nebo smutné," řekl. Čekal chvilku, že matka něco řekne, ale ona nepromluvila a neodvrátila se od své práce. "Proč je to tak?"
Paní Macauleyová začala hovořit, ale neobrátila se k němu.
"To poznáš sám," řekla. "To ti nikdo nepoví. To pozná každý člověk svým vlastním způsobem. Je-li svět smutný, vznešeně nebo pošetile, člověk sám ho činí takovým. Je-li hodně smutný a plný krásy, je člověk sám takový a ne věci kolem něho. A právě tak, je-li zlý nebo ošklivý nebo ubohý - je to vždycky člověk sám a každý člověk je svět. Každý člověk je celý svět a může ho přetvořit, jak chce, a naplnit lidským pokolením, které je schopen milovat, má-li v sobě lásku, nebo pokolením, které musí nenávidět, má-li v sobě nenávist. Svět čeká, že bude přetvořen každým člověkem, který v něm žije, a mění svou podobu každé ráno jako postel nebo domácnost, v níž žijí stejní lidé - stále stejní, ale taky stále se měnící."



"Proč jsem včera cestou domů brečel?" zeptal se. "Nikdy mi nebylo tak, jako včera večer. Nerozumím tomu. A když jsem přestal brečet, proč jsem nemohl mluvit? Proč jsem neměl co říct - ani tobě, ani sobě?"
"Plakal jsi ze soucitu. Ze soucitu ne s tou nebo onou osobou, která trpí, ale se všemi tvory - se samou povahou tvorstva. Dokud v sobě člověk nemá soucit, je nelidský a není ještě opravdu člověkem, protože ze soucitu pochází balzám, který hojí. Jen dobří lidé pláčí. Jestliže člověk nikdy neplakal nad bolestí světa, je méně než prach, po kterém šlape, protože z prachu vzejde sémě, kořen, lodyha a květ, kdežto duch člověka bez soucitu je pustý a nic z něho nevzejde - leda pýcha, která nakonec musí tím nebo oním způsobem vraždit - vraždit dobré věci, nebo dokonce vraždit i lidské životy."


"Na světě bude vždycky bolest," řekla paní Macauleyová. "Vědět to neznamená, že člověk má zoufat. Dobrý člověk se bude snažit, aby zbavil svět bolesti. Člověk pošetilý ji ani nezpozoruje, ledaže ji ucítí sám. A zlý člověk bude bolest ve světě ještě prohlubovat a šířit ji kolem sebe, kamkoliv vkročí. Ale každý člověk je bez viny, protože zlý člověk právě tak jako člověk pošetilý nebo dobrý nežádal, aby byl poslán na svět, a nevznikl sám, z ničeho, nýbrž z mnoha světů a z mnoha pokolení. Zlí nevědí, že jsou zlí, a jsou proto nevinní. Zlému člověku musíme každý den odpouštět. Musíme ho milovat, protože v nejhorším člověku na světě je něco z každého z nás a něco z něho je zase v každém z nás. On je náš a my jsme jeho. Žádný člověk není oddělen od druhých. Rolníkova modlitba je mou modlitbou a zločin úkladného vraha je mým zločinem. Včera večer jsi plakal, protože jsi začal všechno tohle poznávat."


"Znám ten vzlykot. Slyšela jsem ho už předtím. Ten není tvůj. Není ničí. Je to pláč celého světa. Poznal jsi žal světa a vydal ses teď na cestu života, a tak máš přirozeně všechny chyby před sebou - všechny ty podivuhodné chyby, kterých se musíš dopustit a jichž se dopustíš. Povím ti teď rovnou u snídaně, za jasného denního světla, co každý z nás by váhal říct v příjemné temnotě noci, protože jsi ještě svěží z toho spánku a žalu - protože ti to musím říct. Ať už se budeš muset dopustit jakýchkoliv chyb, neboj se, že jsi je udělal nebo že jich uděláš ještě víc. Důvěřuj svému srdci, které je dobré, že se nemýlí, a jdi v před - nezastavuj se. Upadneš-li, obelstěn nebo zaskočen ostatními nebo dokonce sebou samým, vstaň a nevracej se. Častokrát se budeš smát a mnohokrát budeš plakat, ale vždycky to bude smích i pláč současně. Nikdy nebudeš mít v životě okamžik podlosti nebo malichernosti nebo malosti. Takové věci budou pod tebou - příliš nepatrné pro rychlost tvého ducha - příliš bezvýznamné, než aby se octly v dohledu tvého zraku."


© William Saroyan
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mrs.simmons | Web | 17. července 2010 v 17:34 | Reagovat

3. odstavec mám opsaný také.
Lidská komedie je nádherná knížka.

2 flying-bomb | Web | 17. července 2010 v 17:52 | Reagovat

ano, ano, ano, dokonce ve mně zanechala tolik, že když jsem ji teď v úterý potkala v pražském antikvariátu, tak jsem neodolala :))

3 Lailah | 15. srpna 2010 v 21:16 | Reagovat

...je-li hodně smutný a plný krásy, je člověk sám takový a ne věci kolem něho. A právě tak, je-li zlý nebo ošklivý nebo ubohý - je to vždycky člověk sám a každý člověk je svět... úžasná myšlenka! už se na pána Saroyana chystám delší dobu a těhle několik odstavců mě k němu značně popohnalo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.